Za vším, co děláme, stojí určitá forma motivace. Motivace je hnací silou, která nás směřuje k dosažení určitých cílů a uspokojení našich potřeb. Existuje mnoho různých faktorů, které ovlivňují naši motivaci, ale jedna z hlavních dělí motivaci na vnitřní a vnější.

Co nás přiměje k jednání, když nás nikdo nesleduje? Když se odkloníme od vnějšího tlaku, ponoříme se do našeho vnitřního světa a najdeme činnosti, které nás opravdu naplňují. Někdy jsou to ty nejpříjemnější věci, které nás radují a způsobují nám potěšení, protože odpovídají našim základním potřebám nebo hlubším touhám.

Ale co když je vnitřní motivace temnějšího druhu? Někdy může být náš motiv založen na potřebě cítit se hodnotněji na úkor druhých nebo jen proto, abychom naplnili naši touhu po pozornosti. Možná si to ani neuvědomujeme. Malé dítě může hravě vystupovat, ne protože by chtělo být komediantem, ale protože touží po pozornosti, kterou nám v tu chvíli neukazuje.

Je tu však také celá řada věcí, které děláme každý den, aniž by nás nějak zvlášť bavily. Může to být třeba udržování našeho domova, mytí zubů nebo dokonce trpělivé čekání ve frontě. Tyto činnosti mohou být nudné, ale jsou důležité - buď pro nás nebo pro někoho blízkého.

Některé činnosti můžeme vnímat jako nezbytné, ačkoli se nám nezdají vzrušující. Děláme je, protože věříme, že je to správné, a protože se nám zdá, že je to něco, co „musíme" udělat, a to i tehdy, když nás nikdo nesleduje nebo nás nikdo nežádá, abychom to udělali.

Chceme-li hluboce pochopit, co pohání nás i druhé, měli bychom mít na paměti, že vnitřní motivace je hluboce zakořeněna v našich základních potřebách a v hodnotách, které jsme si osvojili a zvnitřnili.

Hnací síla

Když vidíme odměnu na obzoru nebo se snažíme vyhnout nepohodlí.
Co nás žene vpřed, když srdce a duše v tom nejsou úplně zapojeny? Jednoduše řečeno, děláme to, co by nám normálně nedávalo smysl nebo co nám nesedí. A proč? Buď proto, abychom získali nějakou odměnu nebo se vyvarovali nějaké nepříjemné situace - ať už to znamená vyhnout se kritice, konfrontaci nebo trestu. A jakmile zmizí perspektiva odměny nebo hrozba trestu? Naše motivace k vykonání té činnosti rychle mizí.

Vnitřní a vnější motivace? Někdy je to směs obou.
Samozřejmě, existují chvíle, kdy je snadné rozlišit mezi tím, co děláme pro sebe, a tím, co děláme pro ostatní. Ale někdy se tyto důvody mohou zkřížit. Představte si dítě, které miluje čtení, ale dostane slib odměny za přečtenou knihu. Tím se mění hra - je motivace vnější, vnitřní, nebo obě? A co když vnější motivace zaměníme za vnitřní? To je spíše mýtus než realita. Představa, že dítě začne dělat něco samo od sebe po dostatečně dlouhém období vnější motivace, může být klamná. Vnější tlaky nemusí nutně vzbuzovat vnitřní touhu.

Vnitřní Motivace: Co nás pohání zevnitř?

Vnitřní motivace je ta forma motivace, která vychází přímo z našich vlastních zájmů, cílů a vnitřních potřeb. Je to ten pocit, který cítíme, když děláme něco, co nás naplňuje radostí a uspokojením, bez ohledu na vnější odměny či tresty. Když se věnujeme činnosti z vnitřní motivace, často cítíme smysl pro dobrodružství, osobní růst a kreativitu.

Vnější Motivace: Role odměn a trestů

Na druhé straně vnější motivace vychází z vnějších podnětů, jako jsou odměny, uznání a tresty. Jsou to faktory mimo nás samotných, které nás motivují k jednání.

Závěr

Vnitřní a vnější motivace jsou dva klíčové faktory, které ovlivňují naše chování a rozhodování. Zatímco vnitřní motivace vychází z našich osobních zájmů, hodnot a potřeb, vnější motivace se opírá o odměny a tresty.