Úvod o Ankapu​

Ačkoliv si většina lidí s anarchií spojuje chaos - takzvané bezvládí, naopak anarchismus je založený na respektu k vlastnickým právům a volném trhu, jakkoliv absurdně to může znít; Anarchokapitalismus je konzistentní systém, který může plně nahradit všechny funkce státu. Cesta ke svobodě vede skrze edukaci, rušení regulací, minimalizování státních nedobrovolných služeb.

Nahrazením všech funkcí státu není míněno jeho zrušení ze dne na den, nýbrž postupná demonopolizace jednotlivých odvětví, v nichž stát určuje veškerá pravidla. Anarchokapitalisté si uvědomují, že vyspělá společnost se neobejde bez celé řady služeb, jež jsou nyní poskytovány právě státem; odmítají však jeho monopolní postavení. Žádný subjekt by neměl omezovat a regulovat svou konkurenci, vnucovat komukoliv své služby či vymáhat platby za ně i od lidí, kteří je nevyužívají. Ani stát by v tomto neměl být výjimkou.

Anarchokapitalismus je založen na myšlence oboustranné dobrovolnosti: Nikdo by neměl být nucen a nikomu by nemělo být bráněno nabízet ostatním produkty své práce za libovolných podmínek; zároveň by nikdo neměl být nucen a nikomu by nemělo být bráněno takovou nabídku dle svého uvážení přijmout či odmítnout. Totéž platí o solidaritě a mezilidské pomoci – anarchokapitalisté ji vyzdvihují a často jsou v ní sami velice aktivní (jelikož neradi spoléhají na stát); odmítají však, aby k takovému jednání byl kdokoliv nucen.

Na anarchokapitalismus se též lze dívat jako na decentralizaci (moci) až na úroveň jednotlivce. To však rozhodně neznamená život v izolaci; ani že by nikdo nesměl delegovat své záležitosti na jiného či tvořit hierarchické struktury. Důležitá je však možnost volby každého tak učinit či neučinit dle vlastního uvážení. Jinými slovy se jedná o maximalizaci principu subsidiarity – ten nám říká, že o každé záležitosti by mělo být rozhodováno na nejnižší možné úrovni (tedy co nejblíže k jednotlivci).

Jsme přesvědčeni, že si o svém životě nejlépe dokáže rozhodnout každý sám; žádný politik (ani nikdo jiný) nemůže vědět, co je nejlepší pro druhé. Nechceme nikomu diktovat, jak má žít; považujeme za nepřípustné kohokoliv k čemukoliv nutit, dokud si dotyčný hledí svého a neútočí na druhé. Násilné donucení – kterým je podmíněno každé nařízení státní moci – nelze legitimizovat ani tím, že si je demokratická většina odhlasuje.

Chceme jen svobodně žít v klidu a míru; chceme milovat, bavit se, pracovat, rozhodovat o sobě. Nechceme a nepotřebujeme nikoho, kdo si bude násilím brát plody naší práce a „za odměnu“ nám diktovat, co smíme a nesmíme veřejně říkat, jak smíme a nesmíme nakládat se svým tělem, co smíme a nesmíme prodávat a kupovat, za jakých podmínek smíme a nesmíme pracovat; chceme o sobě rozhodovat sami – a samozřejmě nést veškeré následky. Chceme vychovávat děti bez toho, aby politici a úředníci rozhodovali, k jakým hodnotám je máme a nemáme vést, nebo kdy, jakým způsobem a v jakých institucích se mají vzdělávat. To je totiž svoboda.

„To je sice hezká pohádka, ale bez státu by naše společnost prostě nefungovala.“ Tak zněla má reakce, když jsem o anarchokapitalismu slyšel poprvé. Je to něco, co je nám předkládáno už od základní školy; a není divu, když právě stát určuje, co se ve školách učí. Víte, co mi to připomíná? Ještě před dvěma sty lety každý „věděl“, že společnost „nemůže fungovat“ bez jiného tisíci lety osvědčeného institutu – totiž otrokářství. Před jeho zrušením patřilo k nejčastějším protiargumentům toto: „To je sice hezká pohádka, ale bez otroků by prostě společnost prostě nefungovala, protože by nebylo dost pracovní síly.“ Nezní to povědomě? Tehdy bylo zrušení otrokářství čirou utopií; ale dnes?

Historie je dlážděna obrovskými omyly lidstva, jejichž náprava leckdy trvala stovky či tisíce let; a já zde netvrdím nic menšího, než že státy jsou jen dalším takovým omylem v řadě. Důvod, proč jsme schopni podobné omyly nahlížet až s historickým odstupem, spočívá v tom, že je nesmírně těžké konstruktivně a nezaujatě přemýšlet o tezích, jež zpochybňují samotné základy toho, co nám bylo od malička vštěpováno; prosím tedy čtenáře o trpělivost a otevřenou mysl.

Texty na tomto webu pojednávají o tom, jak by mohla fungovat svobodná bezstátní společnost. Netvrdím, že musí nutně vypadat zrovna tak, jak ji popisuji; nelze totiž předvídat, kam nás lidská tvořivost posune. S anarchokapitalismem jsem se seznámil před mnoha lety; a tehdy jsem si neuměl ani představit, jak by trh mohl nahradit veškeré funkce státu. Když jsem to později dokázal, rozhodl jsem se o tom napsat knihu (většinu jejích kapitol si můžete přečíst na tomto webu); nejde však o predikci, jak volnotržní svět vypadat určitě bude, nýbrž o jednu z možností, jak by vypadat mohl. Život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech.

PROPAGACE A ZMĚNA

Mím cílem je šíření povědomí o sebeřízeném vzdělávání, propaguji cesty jak obcházet diktát většiny, nabízím prostředky a příležitosti ke svobodnému vzdělávání.